Obličejová maska je druh kosmetiky, která se používá již dávno. Již v dávných egyptských pyramidách bylo známo použití některých přírodních surovin, jako je půda, sopečný popel, mořské bahno atd., K šíření na obličej nebo tělo k léčbě některých kožních onemocnění. Později bylo vyvinuto použití lanolinu smíchaného s různými látkami, jako je med, rostlinné květiny, vejce, krupice, hrubé fazole atd., Aby se vytvořila kaše a aplikovala se na obličej pro krásu nebo ošetření některých kožních onemocnění.
Egypťané předali tuto techniku Řecku, poté do Říma a nakonec do Evropy. V 8. a 9. století se vývoj civilizace přesunul na Střední východ a zároveň pomohl podpořit evropskou renesanci. Během renesanční éry se velmi rozvinul průmysl kosmetické chemie a aroma, který byl podřízen lékařským oborům. V 17. a 18. století se většina kosmetiky vyráběla v domácích dílnách. Teprve v 19. a 20. století došlo k významným změnám a postupně se formoval kosmetický průmysl.
Obličejové masky se staly populární během dynastie Tchang v Číně a byly populární mezi aristokratickými ženami. Klasika zaznamenává, že Yang Guifei používal jako hlavní ingredience čerstvé mandle, lehký prášek a mastek, doplněné o borneol, pižmo a vaječný bílek.
V 70. a 80. letech se vývoj obličejových masek pomalu přesunul od spoléhání na přírodní technologii k vědecké technologii. V současné době se produkty s jasnější účinností a vědeckou podporou staly požadavky spotřebitelů.